Trnitá cesta k tvoření - také jste začínali víckrát, než jste se našli?
Nejspíš to také znáte. Pro něco se nadchnete, začnete tvořit nebo vyrábět... a za pár dní či týdnů zase přestanete. Najednou nemáte čas, co vás bavilo už tak nějak není ono a vášeň pro věc se vytrácí. Tu pomaleji, tu rychleji. Nakonec vám zbyde jen pár vyrobených kousků, kniha o tvoření a možná slib, že až bude víc času, zase se k tomu vrátíte. A stejně tak to bylo u mě. :-D
Už několikrát jsem začala různě tvořit, ale nikdy jsem to nevydržela tak dlouho, aby se z toho vyklubalo něco kloudného. Křížková výšivka, decoupage, malování pastelkami a vybarvování obrázků, šití, výroba indiánských korálkových předmětů, náramky přátelství, fotografování, počítačová grafika... a ještě by se určitě něco našlo.
Zlom nastal až v létě 2014, kdy jsem navštívila kamarádku Romanu, která vášnivě tvoří už hodně let z nejrůznějších materiálů. Tentokrát měla šicí období a její výtvory mě nadchly! Přišlo mi, že to není (pro mě) nic složitého, přitom je to všechno hezké a barevné. A tak jsem odjížděla s výrobními postupy a radami i několika hezkými látkovými kytičkami, které mi kamarádka darovala. Byla to ona, kdo mě poslal na cestu tvoření a šití.
Cesta k hezkým výtvorům ale byla trnitá. A hodně. Koupila jsem si sice šicí stroj, protože starší Singrovka po mamince už moc dobře nešila, ale všechno co jsem ušila bylo takové divné - varhánkovaté, místo kulatých tvarů hranaté... nemít kamarádku Katku, která mě nejvíc podporovala, a syna, který mi téměř vždy všechno pochválil, asi bych s tím zase švihla. Ještě mi radila kolegyně v práci, zapsala jsem se na roční kurz šití. Chodila jsem si pro podporu a rady i na internet a nakonec se z těch patvarů, které raději nechci ukazovat, začaly klubat konečně hezčí věci. Podporovaly mě i kolegyně v práci, kamarádky a jiné tvořitelky v diskuzi na internetu, takže jsem se odvažovala svoje výrobky nabízet už i k prodeji na internetu, na trhu, kolegyním, známým. Každá prodaná věc mě podpořila v tom, abych se šití věnovala dál.