Jak jsem se stěhovala, aneb kreativita se projevuje různě

V roce 2017 mě postihla pohroma - STĚHOVÁNÍ! Celá anabáze ale začala o dost dříve. Koncem roku 2015 jsem onemocněla a protože jsem se zotavovala jen pomalu, měla jsem během dalšího roku hodně času na přemýšlení.  Až jsem jednoho dne zjistila, že v původním bytě už nemůžu být, že mi nevyhovuje, a tak jsem zahájila velkou akci.

Kreativitu jsem při téhle dlouhodobé akci využila a rozvinula maximálně, zejména co se týká zabalení a uložení neskutečného množství věcí.

Nejprve jsme museli vymalovat a připravit byt na prodej, takže rok jsme v podstatě jen třídili a přesouvali krabice z místa na místo. S tříděním věcí mi nejvíc pomohla kamarádka Katka, bez ní bych to asi nezvládla. A můj syn, chudák, ten to také odnesl. Protože je úděsné, pokud na takové operace nemáte logistické schopnosti. A ještě úděsnější je, pokud k tomu máte svoji šicí dílnu, plnou skříň látek, nití, stuh, a také plno materiálu na rukodělky a výtvarnou dílničku pro děti! Když totiž kromě běžných knih, oblečení, sportovních potřeb, elektroniky, nábytku, dítěte, zvířat, spousty zkrášlovacích prostředků a dalších nezbytných propriet máte ještě asi tak tunu nejrůznějšího materiálu pro tvoření a pořádání rukodělné dílničky, stává se z obyčejného stěhování složitá operace téměř interkontinentálního významu, alespoň co se mého soukromého vesmíru týká.

Na konci mi se stěhováním pomáhali i syn a přítel kamarádky, bylo to jen tak tak, spoustu věcí jsme vynesli na chodbu, kde to všechno ještě několik dní leželo v krabicích.

Během přípravy na stěhování i vlastního stěhovacího procesu jsem měla věci na nejrůznějších místech:

• v našem bytovém domě pod schody
• na chodbě
• ve sklepě
  
• ve svém autě
• u známých ve sklepě
• u bratra v garáži
• u dalších známých ve firemním skladu
• v práci
• ve skladovém kontejneru....

Část věcí jsme přitom neustále stěhovali s sebou, rozbalovali a zase zabalovali, hledali, kde co je.  Během celého procesu ještě navíc spoustu věcí ztratíte nebo vyhodíte, abyste ve finále zjistili, že z nepochopitelných důvodů vláčíte celou tu dobu s sebou krabici s flaškama od okurek.

S balením a stěhováním jsem navíc otravovala spoustu lidí okolo sebe i na Facebooku a moje bolavá záda plynulému stěhování rozhodně nepomohla. Že jsme to všichni v relativním zdraví přežili je obdivuhodné a svědčí to o morální síle všech zúčastněných :-D.

Ale rukodělky jsem nikam na dobu neurčitou zavřít nemohla. Jednak jsem měla doslova "absťák", když jsem chvilku něco nešila nebo netvořila, jednak jsem měla zakázky a ty nešlo odmítnout. Takže jsem pořád opatrovala všechny ty látky, knoflíčky, stužky, nitě, jehly, korálky, papíry, ozdobné děrovačky, šišky.... nakonec se mi podařilo umístit většinu těch věcí v jedné mojí práci. Sice to bylo trochu z ruky, nějakých 20 - 40 kilometrů, podle místa pobytu, ale alespoň jsem k nim měla přístup. Když pak přišla nějaká zakázka, nastala další složitá operace - sednout do auta, dojet, zjistit, kde se v krabicích a taškách nachází příslušné výrobky, materiály či komponenty, vzít s sebou, a potom to doma zase skladovat, než se to poveze nazpátek.

Celkem jsem se za ten 1 rok stěhovala 3x. A ani po několika letech od stěhování nemám všechno vybalené, stěhovala jsem se totiž do bytu o 20 metrů čtverečních menšího, což je přesně jeden pokoj, který bych potřebovala na svoji šicí dílnu a uskladnění věcí.

Snad jednou všechno vybalím...

Mějte krásný den,

Bára Žemličková - Rosabella

Poslední auto s nákladem z kontejneru v Malešicích a poslední auto s nákladem ze starého bytu na Zbraslavi