Lepší vyhořet než se stěhovat...

06.09.2017

Letos jsem se stěhovala už třikrát. Loni jsme malovali a připravovali se na prodej, takže už dva roky v podstatě jen třídím, balím a přesouvám krabice z místa na místo. Úděsné, pokud na takové operace nemáte logistické schopnosti!!! A ještě úděsnější je, pokud k tomu máte plno materiálu na rukodělky a výtvarnou dílničku pro děti! :-D

Pravda, někteří rekordmani se stěhovali třeba 8x za pět let, takže jsem proti nim žabař, ovšem když kromě běžných knih, oblečení, sportovních potřeb, elektroniky, nábytku, dítěte, zvířat, spousty zkrášlovacích prostředků a dalších nezbytných propriet máte ještě asi tak tunu nejrůznějšího materiálu pro tvoření a pořádání rukodělné dílničky, stává se z obyčejného stěhování složitá operace téměř interkontinentálního významu, alespoň co se mého soukromého vesmíru týká.

Celá legrace ale ještě není zdaleka u konce! Ještě zbývá dovézt a někde v systému umístit zbytek rukodělek - z mého pohledu asi tak 5 metrů krychlových krabic, které vůbec nevím kde složíme.

Svoje věci jsem během těch dvou let měla na nejrůznějších místech -

  • v domě pod schody
  • ve svém autě
  • u známých ve sklepě
  • u bratra v garáži
  • u dalších známých ve firemním skladu
  • v práci
  • ve skladovém kontejneru....

Část věcí přitom neustále stěhujete, rozbalujete a zase zabalujete. Během celého procesu ještě navíc spoustu věcí vyhodíte, protože jste k tomu mezitím ztratili citový vztah nebo se to během skladování zničilo, pak ale stejně zjistíte, že z nepochopitelných důvodů krabici s flaškama od okurek vláčíte celou tu dobu nedotčenou s sebou...

S balením a stěhováním jsem navíc otravovala spoustu lidí okolo i na Fejsbůku a moje bolavá záda plynulému stěhování rozhodně nepomohla. Že jsme to všichni v relativním zdraví přežili je obdivuhodné a svědčí to o morální síle všech zúčastněných :-D.

Ale rukodělky jsem nikam na dobu neurčitou zavřít nemohla. Jednak jsem měla doslova absťák, když jsem chjvilku něco nešila nebo netvořila, jednak jsem měla zakázky a ty nešlo odmítnout. Takže jsem pořád opatrovala všechny ty látky, knoflíčky, stužky, nitě, jehly, korálky, papíry, ozdobné děrovačky, šišky.... nakonec se mi podařilo umístit většinu těch věcí v práci, takže jsem k nim měla přístup, ale stejně jsem tam nedala všechno.

Když pak přišla nějaká zakázka, nastala další složitá operace - zjistit, kde se v krabicích a taškách nachází příslušné výrobky, materiály či komponenty.

Celá situace se pak přiostřuje a nabývá na pikantnosti když zjistíte, že sedíte uprostřed hromady látek, tašek a polovysypaných krabic a dojde vám, že to co potřebujete je 50 kilometrů od vás a nejbližší cestu tam budete mít tak za dva týdny, zatímco výrobek potřebujete poslat zákazníkovi za dva dny!!

Zvládla jsem to, ale jak se říká - UŽ NIKDY VÍC!!

Celá legrace ale ještě není zdaleka u konce! Ještě zbývá dovézt a někde v systému našeho nového bytu umístit zbytek rukodělek - z mého pohledu asi tak 5 metrů krychlových krabic, které vůbec nevím kde složit.